Jatého zde si
Milína máš:
Sama ho bohu
za oběť dáš!
Milíne, Milíne!
Slavíno!
Život svůj že jsem nabýval v tobě
okřívám v těle zachvělém –
na shledání v úpěnlivé době
mi budiž smrti andělem!
Jak jsem blahá v nešťastné chvíli,
že, spáso, tebe zase mám:
s tebou k jedinému spěju cílí –
a v lásce hrob si nalezám.
Hle, dcera šalbě zaprodána
mi hanbu šle na hlavu mou,
buď s křesťanem obětována – –
již ruším lásku otcovou!