Kopí a meče kruté do seče chopme se zbroje, mužové boje;
křesťanů se rotí láje! potupy, hany nás na pohany křesťané plodí,
v krvi se brodí – kácí sochy, hanbí háje! Běda, běda! bitka bude, hluku plno, braně všude,
ach, veta po nás! Zloba u divokém roji rachotí ve smrtném zbroji – již hledají vás.
Zachraň, kněžno, žítí svoje, zjednej, kníže, upokoje – sic veta po nás! Hle, jsou to naši plukové –
V hlavě tvé je šalba, klam; již Krůvojovi druhové chvátají se zbraní k nám. Zavítejte nám!
Ach, pomsty jsou to duchové, zahubení nesou nám, zavítejte mi druhové: vinen smrtí se podám;
zavítejte nám. To tam mé štěstí bláhové, v obět klesnu trampotám – kde v boji kříže sluhové –
s Milínem ve sporu tam můj otec je sám! Milín zosnoval tu nehodu! Pro zavražděného vojvodu
křesťanů se celý sbor nám postavil na odpor. Pane, tresci, přísně suď – do boje nám vůdcem buď!
Zde palmy nechci dobývati a rád bych sám se v žertvu dal, chci k narovnání přispívati za života, jejž jsem bratru vzal.
Až pocítí, že v slávy době co rek se statně potýkal, on najde v boji pokoj sobě, an dřív se klidně usmíval.
Kéž miláčkovi je popřáno, by dílo šťastně dokonal, vždyť bývá se ctí vykonáno, kde milosti své bůh popřál.
To nesmí býti z vůle boží, co zrádný Milín započal, ať nežehnanou zbrani složí, že Svantovita pohněval!
K vůli bohům – lidu svému k narovnání krvavému povedu vás! – Sem zbraň a pás!
Výprava postrašná leká duši mou; věrné lásky pouto buď mu posilou.
Kéž neklesá zbrojí svých nepřátelů. Zbav ho, bože lásky, smrti svízelů.
Vítězství a slávu přejte, bozi, nám, svobodu po právu českým dědinám:
pluh ať odpočívá; krutý volá boj, krev svou nechť vylívá nepřátelský roj.
Nechať padne kříže zaslepený syn: nás ku zdaru víže podnikavý čin!
Cookies on Poetry Cove