Krvavé se jitro z noci budí
a mne jímá mdloby děsná noc;
snad již ostrá ocel ňadro studí,
v němž nedávno plála králomoc.
Slunce boha velikého
všecko budiž k živosti,
nebe mhou zamračeného
svou vyjasni světlostí!
Mocný světla tvého pramen
osvěť noc pohanstva zlého,
by nás v lůně tvůrce tvého
zhříval věčné lásky plamen!
Ha, jaké to vidění! či byl to sen?!