Ha! bezpoklidný můj je světem strašný hon,
jen do nejisté dáli plaché oko zírá –
a ošklivý mi ňadra had užírá;
oh, zuří duše – až na věk dokonal on!
Slyšte, bozi! mé to plémě
nosí zneuctěná země
moji krev;
odštěpence – hanba pouhá,
věkožižní, vám se rouhá!
Šlete hněv!
Nechať hltí mého rodu
dítě ohavného plodu
hrůza – strach!
Nám o kéž se zdaří zhouba,
aby padla směšná chlouba
v popel, prach!
Dejtež, aby trůn byl matce
otcům zdarem ku památce
navracen!
Nestrpím ho svém na trůně;
Boleslav buď v otců lůně
zatracen!!
Ha!