V prach šedých úsvitů se zážeh rudý střel;
nad mrtvý horizont požáru záplavou
den, Vítěz času, blížil se jak nepřítel
s měst zapálených gloriolou krvavou.
Od hroznů konstelac se lámal zlatý jas,
stem raket zelených hvězd pršel ohňostroj
nad moře západu, kde stápěl se a has’
jak postřílených zlatých ptáků zřidlý roj.
Běl těžká ožila v karmínů měkký dech
a mrazem ožehnut do žluta vadl sníh;
zjev noci průsvitný, plačící v démantech
naposled líbal zem v modravých nuancích.
Žal křečí úzkostnou se ztuhlým vzduchem chvěl,
a v lože nevěstí požáru záplavou
den, Vítěz času, blížil se jak nepřítel
s měst zapálených gloriolou krvavou.