RUCE

V oslňující bělosti světla ležela země jako kniha písní otevřená před našimi zraky. A takto jsme pěli: Hle, v této chvíli ruce milionů potkávají se, magický řetěz, jenž obmyká všechny pevniny, pralesy, horstva

a přes mlčenlivé říše všech moří vzpíná se k bratřím: V městech, jež z hlubokých horizontů se tmí, tragická obětiště, a kde slunce, mystická lampa, spuštěná nízko z kleneb azurovitých, krvavě doutná v dýmu, valícím se nad nádražími a katedrálami,

paláci králů a vojsk, parlamenty, žaláři, amfitheatry, a kde žár milionů srdcí v soumračná nebesa duchů rozdrážděn sálá, v horečném větru slasti a smrti, zrní žhavého uhlí, železným nástrojem rozrývané; –

v zasmušilých mlčeních nížin, v bolestných předtuchách léta, když květem vymřelé proudy sil jarních jak láva kamení v nepohnutosti, dni jak dělníci tajemných hutí za sebou plíží se unaveni a v krůpějích potu jiskří se člověk i zvíře, bratrsky sepjati ve jho,

pod jedním bičem neviditelným, od východu k západu šlehajícím; na vlnách moří a duší, kde úzkostné povely plavců, stržené vírem, kolem stožárů krouží, oněmlé jásotem blesků, když nebe a vodstva slily se v jediný element hrůzy a smrti; –

u všech výhní, stavů a lisů, v lomech a podzemních štolách, na staveništích faraonů, kde zapřaženi úpí národové a staví hroby gigantické pánům nad nesčíslnými; – v démonickém pohybu kol, pístů a pák a nad hlavami letících kladiv; –

na bojištích, ve hvězdárnách, učilištích, lazaretech, laboratořích; – v dílnách mistrů, zamyšlených nad mramorem, kde dříme svět mocnější hrůzy a slávy a z hmoty odvěkých mrákot napolo ozářen vstává v blýskotu dlát a v tvůrčím zjitřením zraků; –

a tam, kde vášeň na sopečných úpatích smrti nechává kvésti oranžové zahrady touhy a zráti vína a jedy nejohnivější v horečném slunci nikdy nezapadajícím; a kde rozkoš, alchymista otrávený parami svého marného varu,

šílí v halucinacích; – v soumracích tajemství a hudby, kde myšlenka blíží se k místům zapovězeným a v orchestrech hřmících snem harmonie ztracené zakvílí kovy a ze strun vane proud písní jak vítr prvotní země nad únavou duší; –

pod gestem panen elektrisujícím, kde jiskří se jara omamující, noc osudu zvoní polibků letem, jako rty řeřaví hvězdy a žena, zbledlá náhle při zavolání svého skrytého jména, agoniemi jako po stupních, kluzkých krví, sestupuje k zakletým pramenům žití,

v úpění věků do kruhu hnaných, v žárlivé vření bytostí neviditelných, a s výkřikem hrůzy zpět letí, siná, a bolestnými plameny rukou k prsům tiskne svou kořist: život, kvílící v potkání tohoto slunce; – v nárazech tisíce vůlí, stržených proudy tvé mystické vůle,

jediný ve všech milionech pracuje člověk, třesou se ruce nesčíslné, z věků do věků v křeči napínají se, nikdy neumdlévající na obou polokoulích země... V tragickém triumfu snění jak ruce dítěte hvězdami pohrávají si jak drahokamy,

ale při procitnutí nabíhají a tuhnou, krvavé vraždou, zmodralé mrazem věků, a v letu země, nad propastmi vrávorající, zachytávají se v zoufalství vegetace její... Šílené ruce krutého lovce ve štvanici živlů! Kletbou ztížené ruce otroka polonahého

u šarlatových výhní práce! V sepětí modlitby úderem blesku jak písek ztavené ruce přemoženého! A slzami smyté, bělostné, září přetékající, vždy krvácejícími stigmaty lásky poznamenané! Magické, léčivé, dotknutím čela čtoucí myšlenky bratří!

Královské, rozdávající! V nebeská ukolébání uspávající! Zethernělé jak světlo a k ovoci mystických stromů prodlužující se celým vesmírem do nekonečna! – A ruce naše, zapjaté v magický řetěz rukou nesčíslných,

chvějí se proudem bratrské síly, jenž do nich naráží z dálek, stále mocnější tlakem věků. Nepřetržité vlny bolesti, odvahy, šílenství, rozkoše, oslnění a lásky probíhají nám tělem. A v úderu větru jejich, smysly zhasínajícím,

cítíme, jak řetěz náš, zachycen rukama bytostí vyšších, v nový řetěz se zapíná do všech prostorů hvězdných a objímá světy. – A tehdy na otázku bolestnou, staletí skrývanou v bázni jako tajemství rodu,

jež prvorození sdělují prvorozeným, umírajíce, uslyšeli jsme kolozpěv vod, hvězd a srdcí a mezi slokami jeho, v intervalech kadence melancholické, dithyramb světů za sebou následujících.