Aj, první sníh! Zem šat má sněhobílý
jak zimy nevěsta – však smutná, bledá...
sta stromů k nebi suché ruce zvedá
a prosí o pomoc, leč marně kvílí...
A jízda větrů po krajině pílí
a k sňatku tomu svědky – mrazy hledá,
a s nebes výšin mlha tmavošedá
jak závoj v lože svatební se chýlí...
Aj, první sníh! Vše jednotvárné kolem –
Ó zemi smutná, kam tvá prchla krása,
jež vábila nás lesem, luhem, polem?
Aj, první sníh! Jak duší to as víří,
když v tmavý vlas nám smutné stáří střásá
svým dechem první sněhobílé chmýří? – –