Píseň česká k oblakům se nese
jako harmonie ptactva sboru,
jako andělů zpěv v čárném plese,
něžná jsouc a přece plná vzdoru!
Píseň česká – souhra libých zvuků –
při ní život plesem, při ní blaze mříti,
při ní srdce buší u rychlejším tluku,
při ní jiskra lásky ve plamen se vznítí!
Píseň česká – ono kouzlo čárné,
ježto nadchlo bojovníky víry,
ježto mění slabce v muže zdárné,
bázlivé jež mění v bohatýry.
Píseň česká – ona něžná, tklivá,
jižto pěje u kolébky máti,
která lásky strunou pozachvívá:
rcete, zdaž mi lze ji nezpívati?