Hle, lidský život v bouři, v míru,
ten podobá se ku klavíru,
kde osud rukou jistou
je zase pianistou.
A každý den, jejž život nese,
se rovná opět ku klávese:
jak osud ťukne rukou,
zní hudbou různozvukou.
Tu udeří, a tóny štěstí
pod jeho rukou zašelestí,
a opět v čase malém
se duše chvěje žalem.
Však jednu píseň zvoní v žertu,
při písni té ret spěchá ke rtu
a oko oku věstí:
toť píseň lásky, štěstí.