Zářící zrození i hasnutí milionů sluncí do tmy věků se tříští dlouhými rychlými blesky
jak zrcadlení světla na čepeli nože štěpujícího při každém horečném pohybu ruky mistra.
Světy za sebou následující v tajemství času! Gigantská jara věčného tropu! Koberce mystických stupňů! Údery krve omlazující!
Znova a znova se navracející, vždy duchověji burácející vichřice vášní! Okřídlená semena letící tisíciletí,
klíčivá i uprostřed ohně! Rozkoši ruky polouvřené, zasévající! Střiknutí žhavého zrní přes propasti kosmu, mléčné dráhy!
Blankyty nesčetných zemí svítící jako pomněnky jarní na březích řeky extatické, jež letí v rozpjatou náruč moře tvého!
Klokotná víření s arktických výší roztříštěné ledy s sebou unášející, krystalná loďstva mrtvých světů!
Golfické proudy lásky! Svaté žně Slova! Z pramene každého zrna veletok klasů!
Nad každým místem, kam padlo, i nejukrytějším, tisíce červenců v ohni! Duševní kosmy!
Plující zahrady, šílící ptactvem, země snění! Žhavými růžemi sršící protuberance tvůrčích sluncí!
Světy zapalující, světy zhasínající víry spravedlnosti! A všechna slunce
kroužící kolem věčného slunce neviditelného, zářícího hrobu čekajícího, tajemství nového kosmu
skrývajícího, mlčenlivého! Na rtech, jež láskou se třesou jak vonným větrem
silným a oživujícím, přes oceány zní vaše píseň, ó paní, novorozencům.
Ukolébavka milionů celým vesmírem otřásající, v jejímž rytmickém taktu houpou se bolestné země,
kolébky duchů.
Cookies on Poetry Cove