Zářící zrození i hasnutí milionů sluncí do tmy věků se tříští dlouhými rychlými blesky,
jak zazrcadlení světla na čepeli nože štěpujícího, při každém horečném pohybu ruky mistra.
Světy za sebou následující v tajemství času! Gigantská jara věčného trópu! Koberce mystických stupňů! Údery krve omlazující!
Znova a znova se navracející, vždy duchověji burácející vichřice vášní! Okřídlená semena letící tisíciletí,
klíčivá i uprostřed ohně! Rozkoši ruky polouvřené, zasévající! Střiknutí žhavého zrní přes propasti kosmu, mléčné dráhy!
Blankyty nesčetných zemí, svítící jako pomněnky jarní, na březích řeky extatické, jež letí v rozpjatou náruč
moře tvého! Klokotná víření s arktických výší, roztříštěné ledy s sebou unášející, krystalná loďstva
mrtvých světů! Golfické proudy lásky! Svaté žně Slova! Z pramene každého zrna
veletok klasů! Nad každým místem, kam padlo, i nejukrytějším, tisíce červenců v ohni!
Duševní kosmy! Plující zahrady, šílící ptactvem, země snění! Žhavými růžemi sršící protuberance
tvůrčích sluncí! Světy zapalující, světy zhasínající víry spravedlnosti!
A všechna slunce, kroužící kolem věčného slunce neviditelného, zářícího hrobu čekajícího,
tajemství nového kosmu skrývajícího, mlčenlivého! Na rtech, jež láskou se třesou
jak vonným větrem silným a oživujícím, přes oceány zní vaše píseň, o paní,
novorozencům. Ukolébavka milionů celým vesmírem otřásající, v jejíž rythmickém taktu
houpou se bolestné země, kolébky duchů.
Cookies on Poetry Cove