Ondra slopá.
Žena prosí, zapovídá,
marně k šenku krok mu hlídá:
Ondra přece slopá.
Ona v kostele se modlí,
dny i noci v slzách prodlí –
muž tím více slopá.
Probůh, sám-li nepřestane,
hrozného se cos mu stane:
zhyň, kdo takto slopá!
Zardousit jej v odpočinku –?
Namíchat mu jedu v sklínku –?
Ano: jed ať slopá!
Odkud jed?... Ó, dosti je ho
v každé pintě páleného –:
nech on džber ho vslopá!
– „Sama neseš? Ženo hodná...!“
Pil a pil, až dopil do dna –
ej, tak junák slopá!
Nuž, a teď... se bezduch zvrátí,
usne, v hrobě bude spáti –:
hlínu ať tam slopá!
...Procitl: „Hej, kde je bečka – ?!“
– – Oh! oh! Ondra všecko přečká:
mistr všech, kdo slopá!