Jak dva blesky, jak dva hromy,
ať voj zlomí, údy schromí,
jako spití, jako lítí
Crha s Jurou v před se řítí.
Rádi mladí vranci pádí,
v změti setí vozy letí
horem dolem polem rolem –
ej, kdo dřív tam pod topolem?!
Crha dřív! – Radš strhá koně
v divém honě – co mu o ně!
Pod koly spíš sám smrt zvolí...
cokoli – živ nepovolí!
Už už píď jsa od topolu,
běda, zarazil: skok dolů...
Ztratil něco?!... Kvíle, šíle,
prsten hledá – po své milé.