Plechy ryčí,
hruď se týčí,
paže už se splítají,
zrak jen hoří,
v šum se noří,
rubáče se zmítají:
nad holení
v podkolení
snědá ohbí kmitají.
S čel se slívá,
krčmou splývá
opar bujně opojný...
Jedni víří,
jiní hýří,
jak by dnes šli do vojny:
číše pění,
žár krev mění
ve znoj těžce úkojný.
Z těch kol vědra
ruka štědrá
komus dala bečici;
ten cos šušká
dívce v úška,
ven ji nutě plačící:
„Juch! My pijme! –
Host nech přijme
za poctu – mou děvčici!“