Výš, jablůňko, poskoč směle,
okénko mně zastři celé!
Suky v kůru nasej u pně
po korunu jako stupně!
Aby mohl vzhůru kdosi,
kdo ty sladké sny mně nosí...
Den až usne v chodu líném,
ty se hustě obal stínem!
Až pak se spleti tvých snětí
polibky mně na rty sletí,
dbej ty, ať jich prška plesná
neprobudí chaty ze sna:
zahuč, jak u větru vání,
– bdi a šum až do svítání!