Zpívej si, bratře můj, v prokletých dolech,
však se to lehčej a veselej buší!
Umřeš jak pes po nelidských bolech...
kamení pohřbí Ti tělo i duši...
Sestra Tvá mladá se líbila pánu...
dnes toulá se, ďas ví kde, ztracená...
Není, kdo mstil by se za její hanu...
Doma, tam u matky, myrta tlí zelená...
A já, třetí, pijan jsem, veselý, veselý...
Nocí se toulávám, až hvězdy blednou...
Jak člověk pokojný neumřu v posteli...
Noc si mne ukryje na věky jednou...
Za Tebe, bratře, v hlubokých dolech,
za Tebe, sestřičko, ve světě širém,
zpívám si v zoufalství, v radostech, bolech,
jak slavík ztracený, stržený vírem...