Viděl jsem ruce severního muže,
třesoucí, žluté, plné modrých žil...
V zoufalém chvatu věnec myrty vil
na hlavu Svobody a ve vlas vetkl jí růže...
Spi sladce, pohádko, kterou nám Slunce dalo.
Panenský věnec dobře sluší Ti...
Krvavé růže v kštici zasvítí
nad záři požárů, jichž bylo dosud málo...
Tisíci srdcí vystlali Ti lože...
Krev teplá místo lásky zahřívá
a píseň pohřební, kdo zbyl, Ti zazpívá...
Chraň carja! Bože! Bože! Bože! –