Je ticho. Je ticho. Stín růží na východě
sní o čarovném kontur půvabu...
Zrak pomněnek cos lehce svěřil vodě
a chvěl se jemně v jejím hedvábu...
Studánka lesní nezčeřena dosud
rty prahnoucími, zdá se přemítat,
koho as pro útěchu pošle osud
pro lesní balsám drahých aromat...
Je ticho. Je ticho, v němž duše se zdvihne
lehce jak oblak bílý z daleka,
sám sebou opojen, závratným letem tíhne
za snem, jenž z moře ticha odtéká...