Zázračné dny Tvé požehnalo Slunce...
Ruth zbožné paběrkují obilí...
Tam palčivého květu na korunce
se smutně chvějí křídla motýlí;
snad předtuchou, či jakoby se bály,
že krásu sežehne jim úpal dní
a ve květu, kde před tím život ssály,
svůj polibek že najdou poslední...
Teď lyrik jemný nechať odpočívá
a duši své dá rajský poznat klid...
V zázračných dnech Tvých jenom bouř’ ať zpívá.
V nich vášeň dětí Země má jen hřmít...