Dnes, zdá se, nemáme, co srdce řekla by si...
Dnes bez vášně jsou naše ramena...
Jen ruce udřené po boku smutně visí...
To láska nebyla... Jen sfinga kamenná...
Bez vášně, bez zápalu běží smutné dny
v resignované, němé, tiché muce,
v nich cíl náš bezzáhadný, průhledný,
v nich cítíme jen žhnout a pálit svoje ruce,
ne vášně v objetí a v onom vření prudkém,
ne v onom zápalu, jímž láska svedla nás...
Proč nechví se Tvá hruď pomíjejícím smutkem,
proč neopije nás víc: Ave Satanas!...