Pán můj tak zlý je. Nezná odpuštění...
Za volnost psí by sepjal řetězem...
Nespasí útěk. V skrýších jisto není.
Zrádnými stíny zaplavena zem.
(Jak chvěl se blahem, kavalír když hrubý
po uřícené srsti pohladil...
Nemocně plížil se a skrýval žluté zuby
a zápach tlamy, aby nezradil...)
A něžná nožka signory když bila,
já bál se požalovat bratrům psům...
Mdlá očka bolestně se v zvlhlé řasy skryla
a noc mou bídu vyla k nebesům...