Tušením sladkým zachvěje se Země.
Opojné vánky půjdou s poselstvím,
o mladém štěstí budou šeptat jemně,
o vůni těl, s netknutým panenstvím – – –
Ze srdcí jako s hor divoké proudy
tlumený hymnus vášně zahučí – – –
Milenci půjdou přes vonící hroudy
jak jedno srdce v jednom náručí...
A budu čekat, seladonek hloupý,
a na své ruce tisknout žhavé rty,
co zatím jiní bílé lilje skoupí,
schnout budou růže mojí puberty – – –
A čistý, cudný panic, čekat budu
na loži bílém, pro dva širokém,
až přijde Eva sametových údů
s nenakousnutým rudým jablkem – – –