Noc měsíčná. Jak moře bez hrází
vše zaplavuje světlo magické...
Té noci stesk můj v bolest přechází
a chví mi srdcem v hořké extási...
Má láska ožila zas v touze tragické...
Ta noc je utrpením. Lásky kolemjdoucí,
tak bílé, bílé, jako nikdy jsou...
Lze tušit krve žár, tak nedočkavě žhnoucí,
i něhu oddání a rozkoš, silnou, vroucí,
s pohřební, prchající noblessou...