Kdo nezřel Tě, Tvou velkost sotva tuší...
Tvé vlny nesmírné si hrají s mojí duší.
Jak s bílou lasturou si hrají s mojí duší,
nárazy prudšími a prudšími...
Ten jejich vzdor lze cítit v každé žilce,
ten navždycky se vpije do krve
s požárem nadšení, jenž vznítí se v té chvilce,
kdy mladý námořník vypluje poprvé...
Ten jejich vzdor, ten nezná lásky něhu...
Ten nezná Země bol a smutek života.
Nechť slabí poslechnou tu jejich píseň s břehů...
I silných výprava tam často ztroskotá...