A když jsem si o smutku zpíval,
byla to lež...
Já, veselý zármutku rival,
Ji miluji též...
Smích rolniček šaška tak znavil,
(snad publikum též!)
kdys v samotě k čapce své pravil:
Tvůj smích, toť lež;
však bez lži, čím pravda by byla?
Jen nudným snem...
V lži skryta je života síla,
jíž vzdorujem...
Rci, z pravd která nejlepší byla,
již možno znát,
zda hlad náš ukonejšila?
My museli lhát!
Tož, jestli jsem o smutku zpíval,
byla to lež!
A, veselý zármutku rival,
ji miluji též!