Klid rodinný jak náhlá sprcha spláchne,
co z dávných tužeb ven se dere vzlykem!
Jak po snu špatném ruka jenom máchne...
A já přec chtěl být dobrým bojovníkem!
A to vše ztraceno! Po stěnách jizby mojí
večerní slunce zlatí obraz tklivý
a podobizny těch, kdož padli v boji
na přední stráži, posměšně rty křiví,
jak říc’ by chtěly, kdo že jsou ti lidé
s velkými sny a pěstí dětinnou,
již při bouři, co s prvním mračnem přijde,
tak naivně, tak hořce zahynou?...