Jeho velké, nemotorné dlaně
pomačkaly hezkou růži smavou,
která sklonila se odevzdaně
s její mladou, zaprodanou hlavou.
A když vstali, leccos vyčítala...
Pomačkal tak modrý mušelín...
Unaveně proti němu stála,
ruce křížem přes horečný klín...
Rudé sopha lehce vzdouvalo se.
Bílý zlatník na stole se smál.
Oči muže ztrácely se v rose.
Ztrácely se někam dál a dál...
Za nimi šel... Vrávoraje lehce
opuštěnou, úzkou ulicí...
Tři hlavinky plakaly mu v lebce,
v chladném brlohu se někde tulící.
Tři hlavinky ale doma spaly...
Čekala jen žena utrápená...
Za humny pak psi se rozštěkali
a zavyla fena opuštěná...