Život a Smrt. A peklíčko sálalo.
Bázlivé výkřiky tlumily slova...
Za starou dupárnou Panenství plakalo...
Utichlo... Plakalo... Plakalo znova...
Proti mně seděla. Rozkvetla mlékem...
Široká ústa se do prázdna smála,
něco se smálo i skleněným okem
a ruka si na klíně nervosně hrála...
Smála se duše krčmy mělká:
– Kdo že tě první as rozdvojí,
a kolik ta ňadra netknutá, velká,
křiklavé bídy a bolesti odkojí...
Život a Smrt. A krajem to sálalo...
Klíčila nesmírná tragika nová...
V nezralém obilí Panenství plakalo...
utichlo... plakalo... plakalo znova...