Devět nás sedává okolo stolu
k večeři bídné, k večeři psí...
Osmnáct slov vždy as mluvíme spolu,
jen málo víc...
Chmurné jsou noci. Na zemi lože
z provlhlé slámy. Tam praštíš tělem
jak mrchou zlou... Vezmi ji, Bože,
podobu svou.
Utichne krev. Jen hlava žít bude
reflexí života škaredou, mdlou...
Smrtelný kašel okolo všude...
Ah! Kdo tu zdráv!
A ráno vstaneš s těžkými údy,
jak dosud Tvůj život by orgií byl...
V snách perfidních příroda krotí v nás pudy
bestialní...