Můj sok, můj nepřítel, miláček bohů,
vrávorá sladkým pozemským vínem.
Bdělý kdys, čeká znamení hvězdná,
zářící s výšek.
Vrávorá bez bázně. Bdělý kdys, nezří,
znamení čeká. Hoj, vychází Lyra!
l se Supem stojí nad příkrou skalou
území mého.
Mámivé, sladké pozemské pil víno –
(Neber je z ruky, které jsi sokem!)
Teď zvedni oči, miláčku bohů:
tvá zářící lyra nehybně stojí
nad srázem mým!