Včera? Dnes ráno? Nad rodným krajem
plál modrý horoucí jas.
Světlo mých očí uhaslo rázem
pro krásu krás.
Nevidí slunce. Klade se na ně,
na bledé nebe, na zhaslý luh
úže a úže mrtvolný závoj,
podymy pruh.
Sna nebude ani večerní záře
před cestou k podsvětním tmám,
snad zítřek, zítřek už! pochop a zalkej
nevzejde nám!
Včera, můj Bože, voláním k tobě,
bázlivou vírou smutek se třás.
Dnes hledí němě na ztuhlé srdce
Fatum a mráz.