Ze sna se srdce burcuje,
tep každý – poplašný tluk,
do noci bijí dvě slova jak palba:
dvacátý pátý pluk.
Příkrý je vrchol a bezedný sráz
a pokrytecký sníh...
Uslyším ještě pozemským sluchem
veselý, teplý smích?
Noc nad ledovou pustinou
rve zkřížených plamenů shluk.
V těch ledech a v těch plamenech stál
dvacátý pátý pluk.
Dnes v noci ještě. Východ je rána
ohromná, krvavá...
Je v světě matka, která se modlí:
Pane, buď vůle tvá?!