Podzim je tu, znuděný, teskný, němý,
chladný jeho dech vane cizím městem,
první listí kaštanů s jemným chřestem dopadá k zemi.
Smutno je zde duši, vztek tají v sobě,
Čecha vztek a člověka marnou pýchu,
unikám pryč z města v ranním tichu daleko k tobě.
Slunéčko plá, vyšlo na okamžiky,
hraje zlatě kol domu tvého zdiva,
zeleň smavá zahrady tvé mi kývá, díky, o díky!