V zahradním stínu hluboká studna,
rezivě řinčí okov,
a lepkavá šťáva z trnek
a z malení zpustlý ostrov.
Večer již ničeho není,
sládnoucí tma a barevné lustry,
tiše se pod víčky pění.
To byla pohádka o jednom princi,
ale pradlena volala na nás: Už ticho,
dům je plný slabého dýchání,
zítra řeknu mamince, ať mi dá krejcar,
princ měl tři měřice dukátů,
ta pradlena je stará čarodějnice.
Mánek povídal, že budeme za rok chodit do školy,
devátou hodinu ponocný troubí,
pod víčky létají perly a barevné lustry,
zítra Mánek zas zas přijde,
uděláme si kouzelnou lampu,
nikdo nám nesmí říct: Ticho!