Vzpomínko drahá, sestro mého snění,
tvé měkké objetí dech zatají...
Lká jarní vítr jako zakvílení,
v něm slzy jako květy padají.
A samotě se celý svět dnes rouhá...
Ó nelkej, větře, šum a duj a vlaj!
Pěšina úzká jako moje touha
již zatáčí se v rozechvělý háj.
Zeleným vánkem zašuměly břízky,
po čem se srdce, po čem se tu ptáš?
Ty stokrát vzdálený a stokrát blízký,
ty nikdy neztracený, vzpomínáš?