V slovácké vsi, bílé svátkem svojím,
uvítal nás věnec obžínkový;
zatančit chcem tanec svěží, nový,
zatančit jej pod zeleným chvojím!
Poznali nás, pozvali nás dále
mezi pestré, rozhoupané květy,
zapištěly housle, klarinety
v opentleném, ověnčeném sále.
Se šohaji jsme si zatančili,
smáli se nám, zpívali nám k tomu,
s jejich písní pozdě šli jsme domů,
měsíček nás doprovázel chvíli.
Naslouchaje táhl po nebesku
k vinohradů zkadeřeným stráním,
naše kroky poslušně šly za ním,
černý samet přikryl náhle stezku.
V horkém tichu stanuli jsme málo;
rychle šli pak révy chvějným stínem...
Dnes bych tobě chtěla připít vínem,
které v oné letní noci zrálo.