Když rty tvé dětským smíchem rudnou,
tvé temné oči vzplanou v zář
tak výhružnou a přezáludnou,
jak v zorničkách má vrah či žhář.
A sotva z jasna srdce vstoupí
zas smír a dobrota ti v hled,
žár prozrazený nevykoupí,
jen dětský úsměv zháší hned.
Však láska, vidma krutě něžná,
má ráda chvíle záhadné,
a touha, stará černokněžna,
v nich znova vždycky omládne.