Dnes všechen hořký stesk lze v tobě potopiti,
ty kouzlo tišivé pozdního večera,
kdy na řek hladinu modř bezeslunná svítí
a květů nadzemských tam padá nádhera!
Jak srdce vezdejší tu ztráty zapomíná,
jak výš se rozlétá a s mladou důvěrou!
Jak cítí věků dech, jenž klidným rytmem spíná
boj lidský, strach i žal s radostí veškerou!
Jak v píseň oddanou mu jako hudba sladí
mír země ztišené a jásot hvězdných her
i trpkost z úžasu, že hledá nové mládí
a vítá nový den tak pozdě navečer.