Ty chápeš ženy, jež večer jdou ulicí
a dvojí mají hlad,
ty chápeš kluky, na ně se smějící,
žár na prodej, asketů chlad.
Ty chápeš tichých zrádců lest
i všechny tyrany,
ty chápeš spiklenců zaťatou pěst
i nedočkavé vládců čekany.
Ty chápeš lakomce i jejich zloděje
a jasný ti podlec jak rek,
ty chápeš sketů vzdech, buřičů naděje
i otroků bezmocný vztek.
Jen jedno, ach jedno, to nechápeš přec
a život ti neumí říc:
proč všichni mu lhostejní, lhostejní na konec
v tom věčně mátožném nic.