S polední výše zvuky slétají
jak zlaté zrní z ruky rolníkovy,
jas příští žatvy leží na kraji,
jas příští lásky zvoní mými slovy –
a ty tu nejsi!
Dnes letní blankyt jak bych v srdci měla
a samo slunce svítí z mojí tváře,
má celá bytost tak se rozzvučela
jak poledními zvony modrá záře –
a ty tu nejsi!
Zda klasy naše zlatě dozrají?
V mé hrudi bolí jásot nerozdaný...
Stín černých mračen letí po kraji,
polední sláva doznívá jak hrany:
A ty tu nejsi, ty tu nebudeš!