Dnes soumrak tolik sliboval a příliš důvěřivě snil,
po horkém dni se lichotně až k jarním hrudám přichýlil,
dech jeho voněl čekáním, tím které v srdci rozpěje
na sladkou notu vzpomínek zas píseň nové naděje.
Však večer pranic nesplnil, jak zlhostejnělý přišel druh,
jenž v zamyšlení zapomněl na něhy nesplacený dluh
a který jenom únavu má v zraku, kde jsi hledal sen,
a nechce chápat ničeho a nechce býti pochopen.