Jak velký byl dnes měsíc zlatý!
Kam poutník v jeho záři šel,
tak nesdílný, tak nedojatý?
Svým pohledem vše obestřel,
svit nebeský i trsy mechu
i korun mihotavou běl.
Jen nízké chaty minul střechu,
na prahu domu nestanul
a nenaslouchal spáčů dechu.
Tam poutnickou svou zlomil hůl,
do dálky kráčel beze zbraně,
půl bláhovce a světce půl.
Les umlknul a spaly stráně,
a půlnoční jen ticho zřelo,
jak zbožně sepial holé dlaně.
Však křížem nepožehnal čelo.