Ty drahé jaro, prosycené blahem,
tvých vážných, modrých nocí polosen
stal nového se života mi prahem.
Teď každý letní vyzlacený den
jak slavobrána před splněním stojí
a svítí odkazem tvým přetížen.
Úl mého srdce v blahém nepokoji
vždy čekat bude vzpomínek všech roj,
jež polétaly po lučině tvojí.
Teď na životě leží letní znoj
a slunce žehná milujícím hledem
vše bohatství, jež vytvořil tvůj zdroj.
Až přijde podzim, závist v zraku bledém,
nic, jaro, nevezme, cos dalo ty,
neb srdce bude naplněno medem
tvé štědré nehynoucí dobroty.