Ještě cítíš zahrad letní vůni,
v sluch ti letí dálný zpěv a smích,
ještě šíj tvou teplé světlo sluní,
zlatě hasne ve tvých šlépějích.
Ale cesta pozvolna se níží,
černě thuje kladou na ni stín...
kdo sem vkročí, ať se neohlíží,
tiše řekne: Hevel hevelin.