Když teď vzpomínám na tebe,
můj zármutek se tiší,
a je mi, jak by do nebe
má prosba rostla vyšší,
a je mi, jak by každou z tuch,
již vzal pod ochranu Bůh,
jenž opuštěné slyší.
Sen o setkání dej mi snít,
Laskavý, takto znova:
Zřít cestu, která pod Tvůj štít
dovede krok i slova,
a zřít, jak z mlhy bludných chvil
si našla stejný směr a cíl
i touha poutníkova.