Ty bledá strázni z vleklé nemoci,
jak hrůzou neděsíš, jak děsíš klidem...
Ne, lhostejnosti nelze přemoci,
když pronikla již srdcem jako videm!
Ji marně vyháníš. Jak bludný duch
tu straší dnes, a zítra strašit bude...
Teď divák jen, ne hráč a dobrodruh,
zříš na rulety pruhy černorudé.
Ne, žádná ztráta již tě nevzruší,
ne, žádná výhra již tě neoslepí...
Nic nevíš, nic, jen těžce na duši
ti olověná, černá chandra dřepí.