Tak cítím tebe: anděla, jenž přísně
by na zem stoupil s nové říše videm,
a bez soucitu, bez bázně a tísně
by procházel se malověrným lidem.
On, soudce, který napřed soudil sebe,
než jeho zrak se propálil a ztvrdl.
Kdys v jeho brnění se lesklo nebe,
pak žádnou lidskou strázní nepohrdl.
Jen nad tím, co je rzí a poutem ducha,
by odhodlanost v jeho rámě slétla –
a jeho rána věčnosti je tucha,
lesk meče poslem výkupného světla.