Snad odpustím, až u mých dveří stanou
tři rejtaři,
zbroceni krví, s namířenou ranou,
s vyceněnými zuby, hladoví ohaři.
A jeden řekne: Konec nese ti
má karabina.
Kdo ve jménu otce nechtěl želeti,
ať umře ve jménu syna.
A druhý řekne: Zástup myšlenek
se rozptýlí,
až purpurové krve pramének
se s černou duší k peklu nachýlí.
A zuby vycení dva černí rejtaři,
vycení zbraň.
Ten, kdo lál životu již v podjaří,
i ledy teď na mrtvé zemi haň.