Šla žena po mostě,
pohledem popravena
a smrti dutý hnát
jí hrozil nad Vltavou.
Prosili vrabci vrabčího boha
a kdo je uslyšel, kdo?
Každý jak umí každého prosí
pro mládě o hnízdo.
Černými haluzemi
sype se času písek.
Široká matko zemi,
pro koho nemáš kout?
Byl život a propadá se,
dítě je lásky dar,
však jako z lávy tvar
je srdce bez vůle.
Jez větrem bičovaný
a srdce ten cítí bič,
veliká matko zemi,
když ničíš, rychle nič.
Zavane času písek
ubohý mrtvý pláč,
krev, zármutek i hrob
i svíčku zapomnění.