Zaburácej pod nebesy,
ty, jenž plamen jsi a bič,
praporem svým nedočkavě
nad hlavami mávaje!
Probuď v hrudích všechny běsy,
každou touhu, každý chtíč,
proměň v čin ke svojí slávě,
velký králi mumraje,
žehni, svisti, duj a nič!
Mávej všemi haluzemi,
do zpuchřelých domů věj,
naše domy rozmeť v prach!
Hlahol písní vzpurných vzdorů
třeštící jak čaroděj!
Vše, co hyne, poval k zemi,
zjasni čela mocných tvorů,
ať je slavný jejich rej
na ssutinách, na troskách!
Rozkoše jich nenasytí
ani rachot ani dým,
který chtivě doprovází
tvoji černou korouhev,
ale jejich sílu vznítí
a ta vzroste rykem tvým:
vstanou žreci, mstivci, vrazi
k žertvám, k pomstám šíleným
rozplamení je tvůj zpěv!
Rudým, horkým deštěm zmrví
každý zpustlý lán a sad,
v nový, kouzelný květ vženou
svoji opojenou zem!
Táhnou sténáním a krví
jako vlastí zaslíbenou
před tvůj černý Majestát,
ti, jež probudil jsi zlem,
ti, jež naučil jsi brát!